České republice

Česká republika

vlajka

znak

Hymna: Kde domov můj

Motto: Pravda vítězí

Geografie

Hlavní město:

Praha

Rozloha:

78 867 km² (113. na světě)
z toho 2 % vodní plochy

Nejvyšší bod:

Sněžka (1602 m n. m.)

Časové pásmo:

UTC+1
UTC+2 (letní čas)

Obyvatelstvo

Počet obyvatel:

10 509 377 (77. na světě, 31. březen 2010)

Hustota zalidnění:

133 ob. / km² (77. na světě)

HDI:

▲ 0,903 (vysoký) (35. na světě, 2007)

Jazyk:

čeština, slovenština
polština, němčina, romština

Náboženství

bez vyznání 59 %, římsko-katolické 27 %

Státní útvar

Státní zřízení

parlamentní republika

Vznik

1. ledna 1969 (federalizace ČSSR)
6. března 1990 (název)
1. ledna 1993 (zánik ČSFR) (ustavena československým ústavním zákonem 143/1968 Sb.)

Prezident

Václav Klaus

Předseda vlády

Petr Nečas

Měna

koruna česká (CZK)

HDP/obyv. (PPP)

26 800 USD (25. na světě, 2008)

Mezinárodní identifikace

ISO 3166-1

203 CZE CZ

MPZ

Telefonní předvolba

+420

Národní TLD

.cz

Česko (kodifikovaný jednoslovný název státu, viz Spor o užití slova Česko), oficiálně Česká republika, je vnitrozemský stát ležící ve střední Evropě. Sousedí na západě s Německem (délka hranice 810 km), na severu s Polskem (762 km), na východě se Slovenskem (252 km) a na jihu s Rakouskem (466 km). Rozkládá se na území tří historických zemí – Čech, Moravy a části Slezska – na ploše 78 867 km. V roce 2009 v Česku žilo přibližně 10,5 milionu obyvatel . Administrativně se dělí na 14 samosprávných krajů. Hlavním městem je Praha.

Prvním slovanským státem na českém území byla v druhé polovině 9. století Velká Morava. Od 10-tého století do roku 1806 byly České země součástí Svaté říše římské. V letech 1526–1918 byly české země včleněny do rakouské monarchie, v letech 1918–1992 (kromě druhé světové války) byly součástí Československa. Svrchovaný český stát byl formálně obnoven 1. ledna 1969 pod názvem Česká socialistická republika (od 6. března 1990 jen Česká republika, poté co Ústavní zákon vypustil slovo „socialistická“) jako součást federativní Československé socialistické republiky, od roku 1990 nesoucí název Česká a Slovenská Federativní Republika. Ta 1. ledna 1993 zanikla, čímž se Česká republika stala samostatným státem; zároveň nabyla účinnosti Ústava České republiky.

Česká republika je demokratický stát s liberální ústavou a politickým systémem založeným na svobodné soutěži politických stran a hnutí. Hlavou státu je prezident republiky, vrcholným zákonodárným orgánem je dvoukomorový Parlament České republiky. Česko je členským státem Severoatlantické aliance (NATO) a Evropské unie. Je také jedním ze států Visegrádské skupiny.

Název a státní symboly

Podrobnější informace naleznete v článcích Spor o užití slova Česko a Státní symboly České republiky.<\/li> <\/ul>

Oficiálním názvem státu podle ústavy je Česká republika, jednoslovným názvem Česko; část veřejnosti však slovo Česko odmítá. První užití výrazu Česko je doloženo v roce 1777 jako synonymum ke slovu Čechy, jako oficiální označení české části československé federace se slovo Česko objevilo ve Slovníku spisovné češtiny v roce 1978.

Státní symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní vlajka, standarta prezidenta, státní pečeť, státní barvy a státní hymna Kde domov můj?. Státní symboly poukazují na tradice středověkého českého státu (znak), husitského hnutí (heslo na prezidentské standartě), národního obrození (hymna) a demokratického Československa (vlajka).

Dějiny

Související informace lze nalézt také v článku Dějiny Česka.<\/li> <\/ul>

Původní osídlení

Území Čech bylo člověkem osídleno již před asi 750 tisíci let. O osídlení území Česka z doby od 28 000 let př. n. l. svědčí řada archeologických nálezů. Od 3. století př. n. l. obývali tuto oblast Keltové (Bojové)) a v 1. století n. l. přicházely kmeny Germánů (Markomani a Kvádové).

Od konce 5. století se na území dnešního Česka objevovali první Slované. V 7. století slovanské kmeny vytvořily Sámovu říši (asi 623–659). V letech 830–833 na Moravě, na Slovensku, v severním Maďarsku a na západním Zakarpatsku vznikla Velkomoravská říše, která postupně zahrnula i Čechy (890–894), Slezsko, Lužici, Malopolsko a zbytek Maďarska. Velkomoravská říše, od níž se Čechy v roce 894 odtrhly, byla v roce 906 nebo 907 rozvrácena tehdy ještě kočovnými Maďary.

Středověk a raný novověk

Země koruny české za husitských válek

Počátky českého státu spadají do druhé poloviny 9. stol., kdy byl mimo jiné pokřtěn první doložený český kníže z dynastie Přemyslovců Bořivoj I. V průběhu 10. a 11. století se stát konsolidoval a bylo k němu připojeno území Moravy. České knížectví postupně získalo znaky samostatného středověkého státu (pražské biskupství založeno roku 973, hlavním národním světcem se stal svatý Václav). Ve 13. století se český stát stal královstvím a svého mocenského vrcholu dosáhl za posledních Přemyslovců a Karla IV. České království bylo významnou součástí Svaté říše římské a jeho panovník měl postavení kurfiřta, tedy jednoho ze sedmi volitelů císaře. V 15. století český stát výrazně oslabily husitské války.

V roce 1526 definitivně nastoupila na český trůn dynastie Habsburků, která zemi včlenila do habsburské monarchie. V letech 1547 a 1618 vypukla proti panovníkovi ozbrojená povstání českých protestantských stavů. Defenestrace císařských místodržících v roce 1618 se stala i počátkem třicetileté války. Stavové byli rychle poraženi a potrestáni. Začala násilná rekatolizace českých protestantů.

Náboženskou toleranci a zrušení nevolnictví přinesly až reformy Josefa II. v roce 1781. Od 17. až do počátku 19. století rovněž probíhalo poněmčování českého území. Koncem 18. století se začalo v českých zemích projevovat české národní obrození, tedy snaha o obnovu české kultury a jazyka a později i o získání politické moci stranami, zastupujícími zájmy českého etnika. V druhé polovině 19. století nastal v českých zemích významný hospodářský a kulturní rozvoj. Většina (asi 70%) průmyslu Rakouska-Uherska byla v Českých zemích.

Předválečné Československo

<\/li>

Hlavní článek: První republika<\/li> <\/ul> První republika po sloučení Moravy a Slezska do země Moravskoslezské v roce 1928

Po porážce Rakouska–Uherska v první světové válce se české země 28. října 1918 osamostatnily a staly se jádrem nově vzniklého Československa, jehož území zahrnovalo i Slovensko a Podkarpatskou Rus. Dělilo se tedy na Zemi českou, Zemi moravskoslezskou,Zemi slovenskou a Zemi podkarpatskoruskou.Hlavním městem Československa byla Praha.Zde se také soustředily všechny důležité úřady a ministerstva.Praha byla a je dodnes centrem kultury našeho národa.Rostoucí centralizace moci do rukou Čechů,vedlo roku 1993 k rozchodu obou národů a Československo jako takové zaniklo.

Na nátlak nacistického Německa a evropských mocností bylo v září roku 1938 Československo Mnichovskou dohodou donuceno postoupit Německu pohraničí (tzv. Sudety). Jižní oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi připadly Maďarsku, malou část československého území (zejména oblast Těšínska) získalo Polsko. Tento okleštěný státní útvar se psal se spojovníkem (Česko-Slovensko) a je nazýván druhá republika.

Protektorát Čechy a Morava

Související informace lze nalézt také v článku Protektorát Čechy a Morava.<\/li> <\/ul> Projekt Wikizdroje obsahuje původní text související s tímto článkem: Dekret presidenta o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků

14. března 1939 Slovensko vyhlásilo samostatnost a po okupaci německými vojsky 15. března 1939 byl na zbytku československého území (tedy v Česku bez Sudet, připojených v roce 1938 k Německu, a východní části československého Těšínska, připojené ve stejném roce k Polsku) vyhlášen Protektorát Čechy a Morava (na území Protektorátu se nacházela jen velmi malá část Českého Slezska v okolí Ostravy, zbytek, včetně československého Těšínska, byl připojen k Německu).

Poválečné Československo

Československo po federalizaci v roce 1969

V květnu 1945 Československo osvobodili spojenci a byl obnoven formálně demokratický stát. Došlo však k dnes sporným jevům jako bylo vysídlení Němců z Československa do Německa a Rakouska nebo omezení stranické soutěže, rozsáhlé znárodňování klíčových podniků jako např. těžkého průmyslu, energetiky, filmového průmyslu, bank, pojišťoven, větších stavebních podniků atd. V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana Československa; země se stala totalitním státem a součástí sovětského bloku. Byly potlačeny struktury občanské společnosti počínaje zrušením samosprávných zemí (1949) až po potlačení svobodného spolkového a ekonomického života. Rozsáhlé znárodňování a měnová reforma (1953) připravily miliony občanů o majetek. V roce 1960 byl novou ústavou oficiální název státu změněn na Československá socialistická republika (ČSSR). Koncem 50-tých let a v 60-tých letech docházelo k postupné liberalizaci, která vyvrcholila v roce 1968. Liberalizační hnutí známé jako Pražské jaro, bylo potlačeno invazí vojsk Sovětského svazu a dalších zemí Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Po invazi emigrovalo mnoho především vzdělaných lidí do demokratických zemí v Evropě i do USA, což ještě zrychlilo hospodářský úpadek země, který zažívala po připojení k sovětskému bloku. Území Československa pak bylo okupováno Sovětskou armádou, která definitivně odešla až roku 1991, a režim takzvané normalizace na dvacet let potlačil občanské svobody. Trvalejším státoprávním důsledkem Pražského jara zůstala federalizace Československé socialistické republiky, nastolená k 1. lednu 1969, jež unitární stát formálně změnila na federaci dvou suverénních národních států – České socialistické republiky (ČSR) a Slovenské socialistické republiky (SSR).

Vlajka České republiky 1990–1992

Sametová revoluce, zahájená 17. listopadu 1989, svrhla komunistický režim a umožnila obnovu demokracie a svobodného podnikání. Z názvu státu a obou republik bylo v roce 1990 vypuštěno slovo socialistický a Česká republika získala své vlastní státní symboly.

Od roku 1990 začala být opožděně uváděna do praxe federalizace, která sice formálně platila již od roku 1969, ale prakticky byla do dosud do značné míry zmrazena. Mezi oběma složkami federace, Českou republikou a Slovenskou republikou, však rychle narůstaly rozpory, které vedly k rychlému rozpadu společného státu. Československo zaniklo mírovou cestou ke 31. prosinci 1992 a dosavadní národní republiky převzaly právní řád zanikající federace a rozdělily si její majetek a závazky.

Samostatná Česká republika

Jako subjekt mezinárodního práva vznikla Česká republika 1. ledna 1993. Úspěšně se zapojila do politických struktur demokratického Západu – 12. března 1999 byla přijata do NATO a 1. května 2004 vstoupila do Evropské unie.

Existenci České republiky jako subjektu mezinárodního práva uznává drtivá většina států světa. Česko však nebylo od svého vzniku do 13. července 2009 uznáváno jako samostatný stát ze strany Lichtenštejnska.Lichtenštejnsko kladlo jako předběžnou podmínku uznání a navázání diplomatických styků český souhlas dvoustranně jednat o tématech majetkového charakteru (majetkové spory existovaly již mezi Lichtenštejnskem a Československem od vzniku Československa, v současné době^[kdy?] jde hlavně o spory z vyvlastnění majetku rodu Lichtenštejnů podle Benešových dekretů).Lichtenštejnská snaha zabránit přijetí Česka do mezinárodních organizací nebyla úspěšná.

Geografie

Související informace lze nalézt také v článku Geografie Česka.<\/li> <\/ul> Satelitní pohled na Česko v srpnu 2003, část ze snímku NASA, program NASA's Visible Earth . Topografie Česka. Typická polní krajina v Česku

Délka západní společné hranice s Německem činí 810,7 km, z toho se Saskem 453,9 km a s Bavorskem 356,8 km. Společná jižní hranice s Rakouskem je dlouhá 466,1 km, se Slovenskem na východě 251,8 km a s Polskem na severu 761,8 km, podle polských údajů 789,89 km.

Zeměpisné rekordy Česka: nejníže položené místo je Labe na odtoku ze země u Hřenska, 115 m n. m. Nejvýše položené místo je Sněžka, 1602 m n. m, byť nejvýše položeným (umělým) bodem je vrchol televizního vysílače na Pradědu, 1654 m n. m.

Související informace lze nalézt také v článku Geomorfologické členění ČR.<\/li> <\/ul>

Z hlediska fyzicko-geografického leží Česko na rozhraní dvou horských soustav. Západní a střední část vyplňuje Česká vysočina, mající převážně ráz pahorkatin až vrchovin (Šumava, Český les, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Jeseníky). Do východní části státu zasahují Západní Karpaty (Beskydy).

Z celkové plochy Česka leží 52 817 km (67 %) v nadmořské výšce do 500 m, 25 222 km (32 %) ve výšce 500 až 1 000 m a pouze 827 km (1,05 %) ve výšce nad 1 000 m; střední nadmořská výška činí 430 m.

Vodstvo

Českým územím prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního, Baltského a Černého moře. Hlavní říční osy jsou v Čechách Labe (370 km) s Vltavou (433 km), na Moravě řeka Morava (246 km) s Dyjí (306 km) a ve Slezsku Odra (135 km) s Opavou (131 km).

Klima

Podnebí je v Česku mírné, přechodné mezi kontinentálním a oceánickým typem. Typické je střídání čtyř ročních období. Je charakterizováno převládajícím západním prouděním a intenzivní cyklonální činností. Přímořský vliv se projevuje hlavně v Čechách a na Moravě, ve Slezsku již přibývá kontinentálních podnebných vlivů. Největší vliv na podnebí v Česku však má nadmořská výška a reliéf.

Životní prostředí a chráněná území

Podrobnější informace naleznete v článcích Životní prostředí v Česku a Chráněná území v Česku.<\/li> <\/ul>

Zachovalá příroda je chráněna v chráněných územích. Nejvyšším orgánem ochrany přírody a životního prostředí v Česku je Ministerstvo životního prostředí České republiky.Mezi chráněná území patří: -Národní parky(NP) -chráněné krajinné oblasti(CHKO) -národní přírodní rezervace(NPR) -přírodní rezervace(PR) -národní přírodní památky(NPP) -Přírodní památky(PP).

Flóra a fauna v Česku svědčí o vzájemném pronikání hlavních směrů, kterými se v Evropě šířilo rostlinstvo a živočišstvo. Lesy, převážně jehličnaté, zaujímají 33 % celkové rozlohy země.

Geologie

Převážná část území náleží ke geologicky stabilnímu Českému masivu, vyzdviženému hercynským vrásněním v období devonu a karbonu (v prvohorách). Oblast Západních Karpat na východě území je mladší a byla vyzdvižena alpínským vrásněním v období třetihor.

Také půdní pokryv se vyznačuje značnou variabilitou. Nejrozšířenějším typem půd v Česku jsou hnědé půdy. V nížinách se nachází úroné černozemě.

Obyvatelstvo

Související informace lze nalézt také v článku Obyvatelstvo Česka.<\/li> <\/ul>

Vývoj populace v Českých zemích (ČSÚ, Praha)
Rok	Celkem	Změna	Rok	Celkem	Změna
1857	7 016 531	-	1950	8 896 133	-16,7 %
1869	7 617 230	+8,6 %	1961	9 571 531	+7,6 %
1880	8 222 013	+7,9 %	1970	9 807 697	+2,5 %
1890	8 665 421	+5,4 %	1980	10 291 927	+4,9 %
1900	9 372 214	+8,2 %	1991	10 302 215	+0,1 %
1910	10 078 637	+7,5 %	2001	10 230 060	-0,7 %
1921	10 009 587	-0,7 %	2008	10 467 542	+2,3 %
1930	10 674 386	+6,6 %	2010	10 509 377	+0,3 %

Celkový přírůstek obyvatelstva se pohybuje okolo nuly (-0,08 v roce 2003 a +0,9 % v roce 2004 dle odhadů ČSÚ), přičemž přirozený přírůstek je od roku 1994 záporný. V letech 1995-2002 celkový počet obyvatel mírně klesal, od roku 2003 opět roste díky sílící imigraci ze zahraničí. Průměrná délka života se postupně pomalu prodlužuje a přesahuje 72 let u mužů a 79 let u žen (odhad 2004). Ve městech žije celkem 71 % populace.

V posledním sčítání lidu v roce 2001 se 90,4 % obyvatel Česka hlásilo k české národnosti, která je tak dominantní národností v Česku a zcela převažuje ve všech okresech Česka. V roce 1991 se dříve jednotná česká národnost, podle závěrů Českého statistického úřadu do určité míry uměle v důsledku medializace moravské národnostní problematiky, rozložila na českou, moravskou a slezskou. V roce 2001 se 3,7 % obyvatel Česka přihlásilo k moravské národnosti a 0,1 % ke slezské národnosti, které rovněž hovoří česky. Příbuznými jazyky rovněž patřícím do západoslovanské větve indoevropské jazykové skupiny hovoří i dvě nejvýznamnější národnostní menšiny, Slováci (1,9 %) a Poláci (0,5 %).

Další národnostní menšinou v pořadí byli v roce 2001 Němci (0,4 %). V Česku dále žijí národnostní menšiny Romů, Maďarů, Ukrajinců, Vietnamců, Rusů, Bulharů, Srbů a dalších. Celkově žije v Česku asi 3,5 % cizinců, nejvíce přistěhovalců přichází z Ukrajiny, Slovenska, Vietnamu a Ruska.

Největší česká města podle počtu obyvatel


město	populace	kraj

1. Praha	1 285 995	Hl. m. Praha
2. Brno	405 337	Jihomoravský
3. Ostrava	314 666	Moravskoslezský
4. Plzeň	173 932	Plzeňský
5. Liberec	105 240	Liberecký
6. Olomouc	102 112	Olomoucký
7. Ústí nad Labem	98 862	Ústecký
8. Hradec Králové	95 890	Královéhradecký
9. České Budějovice	95 709	Jihočeský
10. Pardubice	90 765	Pardubický
11. Havířov	83 180	Moravskoslezský
12. Zlín	77 288	Zlínský
13. Kladno	71 654	Středočeský
14. Most	67 216	Ústecký

Náboženství

V průzkumech projektu Eurobarometr v roce 2005 odpovědělo 19 % tázaných, že věří v Boha, 50 % věří v nějakou životní či duchovní sílu a 30 % nevěří v nic z toho.

Podle posledního sčítání lidu z roku 2001 je většina populace (59 %) bez vyznání. Nejpočetnější církev je římskokatolická (26,8 %), následují Českobratrská církev evangelická (1,15 %) a Církev československá husitská (0,97 %). Počet vyznavačů judaismu, či islámu je nepatrný. K buddhismu se hlásí pouze několik tisíc osob.

Větší podíl věřících má jižní a střední Morava, naopak severní a severozápadní Čechy vykazují největší podíl nevěřících osob.

Politický systém

Související informace lze nalézt také v článku Politický systém České republiky.<\/li> <\/ul> Svatý Václav, hlavní patron české země. (Jezdecká socha J. V. Myslbeka na Václavském náměstí v Praze) Mapa České republiky

Česká republika je demokratická parlamentní republika. Výkonnou moc má prezident a vláda, která vydává nařízení a navrhuje zákony. Je odpovědná Poslanecké sněmovně. Hlavou státu je prezident, volený každých pět let oběma komorami Parlamentu. Prezident navrhuje ústavní soudce, které musí schválit Senát, za určitých podmínek může rozpustit Poslaneckou sněmovnu a vetovat zákony (kromě ústavních). Jmenuje také předsedu vlády a další její členy na návrh předsedy. Přijímá demisi předsedy vlády a jeho prostřednictví i od jednotlivých členů vlády.

Parlament ČR je dvoukomorový, s Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Do Poslanecké sněmovny se volí 200 poslanců každé čtyři roky na základě poměrného zastoupení. Jednou za dva roky se volbami obmění třetina Senátu na základě dvoukolových většinových voleb. Každý z 81 senátorů má šestiletý mandát.

Strany zastoupené v parlamentu

	Ideologie	Počet hlasů při volbách do PS	%	Mandáty v PS	Mandáty v Senátu
Česká strana sociálně demokratická	Sociální demokracie	1 155 267	22,1	56	29
Občanská demokratická strana	Liberální konzervatismus	1 057 792	20,2	53	35
TOP 09	Konzervatismus	873 833	16,7	41	0
Komunistická strana Čech a Moravy	Komunismus	589 765	11,3	26	3
Věci veřejné	Přímá demokracie	569 127	10,9	24	0
Ostatní	-	985 078	18,8	0	14

Tábor		Orientace	Mandáty v PS	Mandáty v Senátu
	ODS, TOP09, VV	Pravice	118	43
	ČSSD, KSČM	Levice	82	32

Administrativní dělení

Podrobnější informace naleznete v článcích Administrativní dělení Česka, Kraje v Česku, Okres a CZ-NUTS<\/li> <\/ul>

Územní kraje

Území České republiky se dříve dělilo na 7 krajů podle Zákona o územním členění státu v novelizovaném znění. Tyto kraje byly zavedeny spolu se slovenskými kraji v roce 1960, ještě před federalizací Československa. Z hlediska zákona tyto kraje stále existují, v praxi jsou však zastíněny existencí nových, samosprávných krajů.


7 územních krajů		sídlo kraje

Středočeský kraj		Praha
Jihočeský kraj		České Budějovice
Západočeský kraj		Plzeň
Severočeský kraj		Ústí nad Labem
Východočeský kraj		Hradec Králové
Jihomoravský kraj		Brno
Severomoravský kraj		Ostrava

Osmou, samostatnou územní jednotkou, která je z některých hledisek postavena na roveň krajům, je hlavní město Praha.

Kraje se dále dělí na okresy, dohromady je v Česku 76 okresů (šestasedmdesátý okres Jeseník, vznikl až 1. ledna 1996). Dnes je území krajů definováno výčtem okresů.

Původní krajské národní výbory (KNV), podobně jako národní výbory obcí a okresů, nebyly samosprávné v dnešním smyslu, protože samosprávné činnosti a pravomoci nebyly legislativně rozlišeny od výkonu státní správy, měly však své volené orgány (plénum a radu), jejichž pravomoci byly stanoveny. KNV byly zrušeny v roce 1990, kraje jako územní článek existují dále, ale nemají žádný volený sbor ani obecný správní úřad; vymezují toliko obvody působnosti krajských soudů, státních zastupitelství a některých dalších orgánů státní správy.

Samosprávné kraje

Od 1. ledna 2000 bylo ústavním zákonem č. 347/1997 Sb. zřízeno 14 vyšších územních samosprávných celků, jejichž názvy obsahovaly slovo kraj. Současně byly novelizací Ústavy tyto nové celky nazvány kraji, přestože dosud nebyly zrušeny územní kraje z roku 1960. Krajský úřad je krajským orgánem vykonávajícím též přenesenou působnost státní správy; v jeho čele stojí ředitel. Hlavou každého kraje je hejtman; pouze hlavou Prahy je primátor. Územní kraje ani samosprávné kraje nerespektují hranice historických českých zemí. Území Jihočeského kraje, Jihomoravského kraje, Pardubického kraje a kraje Vysočina se nachází jak v Čechách, tak na Moravě a území Olomouckého kraje a Moravskoslezského kraje se nachází jak na Moravě, tak v Českém Slezsku.

Moravskoslezský Zlínský Jihomoravský Vysočina Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Královéhradecký Pardubický Olomoucký Středočeský Praha


14 samosprávných krajů	hlavní město	obyvatelé (01/2009)

hlavní město Praha (A)		1 233 211
Středočeský kraj (S)	Praha	1 230 691
Jihočeský kraj (C)	České Budějovice	636 328
Plzeňský kraj (P)	Plzeň	569 627
Karlovarský kraj (K)	Karlovy Vary	308 403
Ústecký kraj (U)	Ústí nad Labem	835 891
Liberecký kraj (L)	Liberec	437 325
Královéhradecký kraj (H)	Hradec Králové	554 520
Pardubický kraj (E)	Pardubice	515 185
Vysočina (J)	Jihlava	515 411
Jihomoravský kraj (B)	Brno	1 147 146
Olomoucký kraj (M)	Olomouc	642 137
Zlínský kraj (Z)	Zlín	591 412
Moravskoslezský kraj (T)	Ostrava	1 250 255

Okresy

V roce 1990 byly rovněž okresní národní výbory transformovány na okresní úřady, namísto sboru voleného občany je řídila okresní shromáždění volená krajským zastupitelstvem. Ke dni 1. ledna 2003 byly okresní úřady zrušeny. Okresy jako jednotka státní správy nadále existují, okresy také zůstávají jednotkou statistickou. Některé úřady mají okresní působnost, např. okresní soudy.

Obce a jejich správní obvody

V roce 1990 byl místní a městské národní výbory byly přeměněny v obecní a městské úřady, přičemž volené orgány získaly takzvanou samostatnou působnost, která začala být rozlišována od přenesené působnosti státní správy. Pro výkon státní správy na nejnižší úrovni byl zvolen smíšený model: obecní úřad je obecním orgánem. Česká republika se 1. ledna 1993 stala samostatným státem, ale na vnitřní územní členění to vliv nemělo.

Z hlediska všeobecné státní správy se kraje dělí na správní obvody obcí s rozšířenou působností (někdy též zvané „malé okresy“ nebo „obce III. [typu]“). Takovými obcemi se stala všechna dosavadní okresní města, přibyla k nim však řada dalších měst. Tyto obvody se někde dále dělí na správní obvody obcí s pověřeným obecním úřadem (tzv. „obce II. typu“), které vykonávají některé specifické pravomoci státní správy i pro okolní obce. Ještě menší bývají některé správní obvody matrik. Některé působnosti státní správy vykonávají pro své území všechny obce.

NUTS

Statistické oblasti NUTS 2
v České republice, CZ-NUTS 2

Členění na jednotky NUTS 1, které odpovídají území o velikost 3 - 7 miliónů obyvatel, nebyly v ČR zavedeno. Jednotku NUTS 1 tak tvoří celé území České republiky.

Některé kraje se, směrem nahoru, sdružují do statistických oblastí zvaných též NUTS 2, které mají mít srovnatelný počet obyvatel, aby mohly být centrálně řízeny v projektech partnerství Evropské unie, a při financování místních projektů.

Plzeňský a Jihočeský kraj jsou tak sdruženy do oblasti NUTS Jihozápad, Karlovarský a Ústecký do oblasti NUTS Severozápad, Liberecký, Královéhradecký a Pardubický do oblasti NUTS Severovýchod, Vysočina a Jihomoravský do oblasti NUTS Jihovýchod, Olomoucký a Zlínský do oblasti NUTS Střední Morava. Oblast NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko je každá tvořená jediným krajem.

Kraje jsou umístěny na úrovni NUTS 3, přičemž NUTS Praha, NUTS Střední Čechy a NUTS Moravskoslezsko zároveň i na úrovni NUTS 2.

Euroregiony

Pro posílení regionální spolupráce v Evropě vznikají takzvané euroregiony, a to zpravidla v regionech dělených státními hranicemi.

Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Ekonomika

Související informace lze nalézt také v článku Ekonomika Česka.<\/li> <\/ul>

Hrubý domácí produkt dosahuje výše vyspělých států světa. V roce 2008 byl HDP na osobu v paritě kupní síly přes 26 800 USD, což představuje 82% průměru EU. Česká ekonomika tak svou výkonností předběhla ekonomiku Portugalska v roce 2005 a nyní se velmi strmě blíží úrovni Řecka, Kypru nebo Španělska. Velmi důležitý je ale také fakt, že jako člen Světové banky (WB) již Česká republika není „rozvojovou zemí“, ale stabilně se zařadila mezi třicítku nejvyspělejších států, tzv. „plátců“, ti z rozpočtu Světové banky neberou peníze, ale naopak je do ní vkládají. Z těch jsou pak dotovány projekty či půjčky rozvojovým zemím světa. Největším zahraničním obchodním partnerem země je Německo.

Vývoj ekonomiky

Hospodářství českých zemí tradičně patří k nejrozvinutějším v Evropě. Po roce 1989 došlo k transformaci centrálně řízeného hospodářství a privatizaci státního majetku. V rámci restitucí byla také navrácena část majetků znárodněných po roce 1948. Důsledky otevřené konkurence nejvíce postihly odvětví těžkého průmyslu, které nebyly konkurence schopné. V roce 1995 se země stala členem OECD. Po vstupu země do Evropské unie následovalo období hospodářského růstu. Podíl průmyslu na tvorbě HDP klesl ve srovnání s rokem 1990 na polovinu a jeho místo zabral sektor služeb.

Těžba a zemědělství

Podrobnější informace naleznete v článku Zemědělství v České republice.<\/li> <\/ul>

Ke klíčovým nerostným surovinám těženým v Česku patří černé a hnědé uhlí, dál kaolín, jíl, grafit, vápenec nebo jiné stavební hmoty. Naleziště uranu se nachází u obce Dolní Rožínka. V malém rozsahu se na jihu Moravy těží ropa a zemní plyn, ale větší objem těchto surovin je dovážen z Ruska. Jelikož třetinu země pokrývají lesy, patří dřevo též k vývozním artiklům.

Pěstuje se hlavně obilí (pšenice, ječmen, kukuřice), brambory, cukrová řepa; z technických plodin len a řepka. Význam má i pěstování chmele, sadařství a vinohradnictví. Základem živočišné výroby je chov skotu, prasat a drůbeže, dále včelařství nebo chov sladkovodních ryb (zvl. kaprů).

Průmysl

Podrobnější informace naleznete v článku Průmysl v České republice.<\/li> <\/ul>

Hlavními průmyslovými centry jsou Praha, Brno, Ostravsko, Plzeň a Mladá Boleslav. Mezi hlavní odvětví průmyslu v Česku patří chemický, strojírenský, potravinářský a hutnický. Další významná odvětví jsou průmysl energetický, stavební a spotřební. Méně významná odvětví jsou zbrojní průmysl nebo sklářství, které ovšem má v Čechách dlouhou tradici. Velký význam má pro export také automobilový průmysl reprezentovaný společnosti Škoda Auto. Průmysl tvoří 35% českého hospodářství.

Služby

Telekomunikace

V zemi se prudce rozvíjejí telekomunikace. Největší telefonní operátor v zemi Český Telecom se spojil s globální společností Telefónica a přejmenoval se na Telefónica O2 Czech Republic. Tato společnost je také, spolu se společnostmi T-Mobile, Vodafone a U:fon, jedním z největších mobilních operátorů a poskytovatelů internetu v zemi. Česká republika má nejvíce předplatitelů bezdrátového připojení v Evropské unii. V roce 2007 mělo internet předplaceno 350 000 zákazníků.

Cestovní ruch

České hospodářství získává vysoké příjmy z cestovního ruchu. V roce 2001 celkové výnosy z cestovního ruchu dosáhly 118,13 miliardy korun, což představuje 5,5% HDP. V následujících letech však zájem cizinců o Prahu, pravděpodobně z důvodu silné koruny, opadl. Kromě centra Prahy jsou pro turisty lákavá i jiná města v Česku. Zejména se jedná o lázeňská města jako jsou Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně, ale také historická sídla jako Kutná Hora, Český Krumlov, Karlštejn nebo Lednicko-valtický areál. Významné rekreační oblasti mimo města jsou České Švýcarsko, Český ráj, Krkonoše, Šumava.

Infrastruktura

Letecká doprava

Většina letecké dopravy se v Česku realizuje přes Letiště Praha-Ruzyně, které ročně přepraví kolem na 10 milionů pasažérů. V Česku je celkem 46 letišť ze zpevněným povrchem, z nichž šest vypravuje mezinárodní lety. Hlavním českým leteckým dopravcem je společnost ČSA.

Silniční doprava

Česká dálniční síť

Délka silniční dopravní sítě činí 55 653 km, cca 8 000 km tvoří dálnice, 336 km rychlostní komunikace, 6 156 km silnice 1. třídy, 14 669 silnice 2. třídy, 34 128 km silnice 3. třídy.

Dálniční síť je stále ve výstavbě. Páteřní komunikací bude po svém dokončení dálnice D1 která spojí Prahu a Brno s Ostravou a polskými Katovicemi. Již dokončenými komunikacemi jsou dálnice D2 spojující Brno a Bratislavu a dálnice D5 spojující Prahu, Plzeň a německý Norimberk. Dokončení dálnice D8 plánované na rok 2012 dlouhodobě komplikuje dostavba úseku přes CHKO České Středohoří. Dlouhodobě naplánovaná je také dostavba dálnice D11, spojující Prahu s Hradcem Králové, k polské hranici a dálnice D3, která má spojit Prahu a Linec. Maximální povolená rychlost na dálnici činí 130 km/h. Za užívání dálnic a rychlostních komunikací platí motoristé dálniční poplatek.

Úmrtnost na českých silnicích, přestože intenzita dopravy je nižší, byla v přepočtu na obyvatele v roce 2004 přibližně 1,6× vyšší než v Německu. V roce 2006 zemřelo na silnicích 1 063 lidí.

Železniční doprava

Železniční síť v Česku

Největším železničním dopravcem jsou České dráhy, které ročně přepraví 180 milionů pasažérů. Jejich dceřiná společnost ČD Cargo je pátým největším železničním nákladním přepravcem v Evropě. Česko má se svými 9 505 km jednu z nejhustějších železničních sítí v Evropě. Z toho je 2 926 km elektrifikováno a 1 866 km je dvou a vícekolejných. Od roku 2005 zajišťují mezinárodní spojení také vlaky SuperCity na linkách Praha - Ostrava, Praha - Bratislava a Praha - Vídeň.

Vodní doprava

Vodní doprava v Česku je provozována na řekách Labe a Vltava a dalších uzavřených vodních plochách, pro rekreační účely. Nejvýznamnějším provozovatelem vodní dopravy je Československá plavba labská.

Doprava energetických surovin

Česká republika v současnosti snižuje svojí energetickou závislost na hnědém uhlí, která se negativně projevovala v kvalitě životního prostředí v severních Čechách. Jaderná energie již pokrývá 30% spotřeby energie a v budoucnosti by mohla pokrýt až 40%. Zemní plyn do Česka dodává ruská společnost Gazprom, která pokrývá tři čtvrtiny spotřeby zbytek dodávají norské společnosti. Ropu do Česka přivádějí Ropovod Družba a Ropovod Ingolstadt.

Kultura

Literatura

Podrobnější informace naleznete v článku Česká literatura.<\/li> <\/ul>

Divadlo

Podrobnější informace naleznete v článku České divadlo.<\/li> <\/ul>

České divadelnictví má kořeny již ve středověku. Nejstarší česky hranou hrou je fraška Mastičkář. V 19. století sehrálo divadlo výraznou roli v národním obrození, když se emancipační snahy českého národa projevily otevřením Národního divadla v roce 1883. V 90. letech 19. století pronikají do českého divadla evropské literární směry zejména realismus a naturalismus. V první polovině 20. století dochází k rozvoji avantgardního divadla reprezentovaného Osvobozeným divadlem Jiřího Voskovce a Jana Wericha. V druhé polovině 20. století dochází k rozvoj divadel malých forem jako je Semafor, divadlo Na zábradlí, Činoherní klub, Husa na provázku či divadlo Járy Cimrmana. V českém prostředí se také daří absurdnímu dramatu reprezentovanému Václavem Havlem.

Film

Podrobnější informace naleznete v článku Česká kinematografie.<\/li> <\/ul>

Česká kinematografie je souhrnné označení pro filmy natočené na území Československa a České republiky. Mezinárodního ohlasu dosáhla v 60. letech 20. století československá nová vlna, spojovaná se jmény Miloše Formana, Věry Chytilové, Jiřího Menzla a dalších jako byli Ján Kadár, Elmar Klos, Vojtěch Jasný. Snímky Obchod na korze (1965), Ostře sledované vlaky (1967) a Kolja (1996) získaly Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, šest dalších filmů se dostalo do užší nominace: Lásky jedné plavovlásky (1966), Hoří, má panenko (1968), Vesničko má středisková (1986), Obecná škola (1991), Musíme si pomáhat (2000) a Želary (2003).

Hudba

Podrobnější informace naleznete v článku Česká hudba.<\/li> <\/ul>

Výtvarné umění

Podrobnější informace naleznete v článku České výtvarné umění.<\/li> <\/ul>

Věda

Graf Mendelových zákonů dědičnosti.

České země mají bohaté vědecké tradice. Od vynálezu kontaktních čoček a objevu krevních skupin, k výrobě Semtexu, vědci působící v českých zemích přispěli do světové vědy např.:

Jan Amos Komenský (1592–1670), pedagog
Václav Prokop Diviš (1698–1765), vynálezce hromosvodu
Bernard Bolzano (1781–1848), matematik, logik a filozof
Jan Evangelista Purkyně (1787–1869), anatom a fyziolog
Josef Ressel (1793–1857), vynálezce lodního šroubu
Gregor Mendel (1822–1884), zakladatel genetiky
Bedřich Hrozný (1879–1952), rozluštitel chetitského jazyka
Jaroslav Heyrovský (1890–1967), držitel Nobelovy ceny z roku 1959 za polarografii a analytickou chemii
Otto Wichterle (1913–1998) a Drahoslav Lím (1925–2003), čeští chemici, kteří vynalezli kontaktní čočky.

Mnoho dalších vědců je spojeno s českými zeměmi, včetně astronomů Keplera a Tycho Brahe, zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda, fyziků Ernsta Macha, Alberta Einsteina, inženýra Viktora Kaplana and logika Kurta Gödela.

Sport

Podrobnější informace naleznete v článku Český sport.<\/li> <\/ul>

Kuchyně

Podrobnější informace naleznete v článku Česká kuchyně.<\/li> <\/ul>

Svátky

Podrobnější informace naleznete v článku Český státní svátek.<\/li> <\/ul>

Dny pracovního klidu zahrnují svátky, které se vážou k historickým událostem nebo tradicím a státní svátky, které se váží k české státnosti.

Dny pracovního klidu
Datum	Název	Popis
1. leden	Den obnovy samostatného českého státu	Vznik České republiky v roce 1993
Pohyblivý svátek	Velikonoční pondělí¹	Tradice vítání jara.
1. květen	Svátek práce¹	Sociálně demokratickou internacionálou prosazená vzpomínka na dělnickou stávku v Chicagu roku 1886.
8. květen	Den vítězství	Konec druhé světové války v Evropě
5. červenec	Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje	Příchod křesťanství na Velkou Moravu roku 863
6. červenec	Den upálení mistra Jana Husa	Upálení kněze a reformátora mistra Jana Husa během Kostnického koncilu roku 1415
28. září	Den české státnosti	Zavraždění knížete Svatého Václava roku 935 (929) ve Staré Boleslavi.
28. říjen	Den vzniku samostatného československého státu	Vznik Československa roku 1918
17. listopad	Den boje za svobodu a demokracii	Připomínka studentských demonstrací a následného uzavření českých vysokých škol německými okupanty v roce 1939 a studenské demonstrace z roku 1989, která odstartovala Sametovou revoluci. (Mezinárodní den studentstva)
24. prosinec	Štědrý den¹	Oslava Vánoc večer 24. prosince.
25. prosinec	1. svátek vánoční¹	V katolické a evangelické liturgii oslava narození Ježíše Krista
26. prosinec	2. svátek vánoční¹	V katolické a evangelické liturgii připomínka prvního křesťanského mučedníka Štěpána.

¹ Označuje svátky, které nesouvisejí s českou státností.

Odkazy

Další informace o tématu na projektech Wikimedia:

	multimediální obsah na Commons
	slovníková definice na Wikislovníku
	původní text na Wikizdrojích
	zprávy na Wikizprávách

Cestovní příručka v angličtině na Wikitravel: Czech Republic

Související články obsahuje
Portál Česko

Reference

Česko v databázi UNdata (anglicky)
http://czso.cz/csu/csu.nsf/informace/coby061410.doc
Například Správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.) stanovuje: "V řízení se jedná a písemnosti se vyhotovují v českém jazyce. Účastníci řízení mohou jednat a písemnosti mohou být předkládány i v jazyce slovenském" (§16, odstavec 1). Zákon o správě daní a poplatků (337/1992 Sb.) „Úřední jazyk: Před správcem daně se jedná v jazyce českém nebo slovenském. Veškerá písemná podání se předkládají v češtině nebo slovenštině..." (§ 3, odstavec 1). http://portal.gov.cz
Občané náležející k menšinám, které tradičně a dlouhodobě žijí na území České republiky, mají právo jednat před správními úřady a soudy ve svém jazyce. Článek 25 Listiny základních práv a svobod stanoví, že občané příslušející k národnostním a etnickým menšinám mají za podmínek stanovených zákonem zaručeno právo na vzdělání v jejich jazyku a právo užívat jejich jazyka v úředním styku. Zákon č. 500/2004 Sb., Správní řád, v § 16 (Jednací jazyk), odstavci 4 stanoví, že "Občan České republiky příslušející k národnostní menšině, která tradičně a dlouhodobě žije na území České republiky, má před správním orgánem právo činit podání a jednat v jazyce své národnostní menšiny. Nemá-li správní orgán úřední osobu znalou jazyka národnostní menšiny, obstará si tento občan tlumočníka zapsaného v seznamu tlumočníků. Náklady tlumočení a náklady na pořízení překladu v tomto případě nese správní orgán." Současně zákon 273/2001 Sb., O právech příslušníků národnostních menšin, v § 9 (Právo na užívání jazyka národnostní menšiny v úředním styku a před soudy) zajišťuje stejné právo i pro jednání před soudy. Přestože zákonodárce výslovně neurčuje, které národnostní menšiny se považují za tradiční a dlouhodobé, je zřejmé, že mezi ně mohou patřit jen Němci, Poláci a Romové (s přihlédnutím k tomu, že Judaismus je náboženství, nikoliv etnicita).
Počet obyv. v ČR ke 30. září 2009 ČSÚ
http://www.nato.int/docu/basics.htm
http://europa.eu/abc/governments/index_en.htm
100/1945 Sb. Dekret presidenta republiky o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků
102/1945 Sb. Dekret presidenta republiky o znárodnění akciových bank
103/1945 Sb. Dekret presidenta republiky o znárodnění soukromých pojišťoven
Název Česká republika byl zaveden ústavním zákonem č. 53/1990 Sb. od 6. března 1990; 29. března 1990 se název federace změnil na Československá federativní republika a 23. dubna 1990 byl upraven do podoby Česká a Slovenská Federativní Republika.
Ústavním zákonem č. 67/1990 Sb. s účinností od 13. března 1990. Zákon definuje českou hymnu, malý a velký státní znak a státní vlajku.
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/173669-lichtenstejnsko-po-16-letech-uzna-ceskou-republiku.html
Vztahy mezi Českou republikou a Knížectvím Lichtenštejnsko - informace na webu Ministerstva zahraničních věcí České republiky
[1]
Český statistický úřad: Základní informace o vývoji obyvatelstva, domácností, domů a bytů, část 5. Národnost a mateřský jazyk
Český statistický úřad: Základní informace o vývoji obyvatelstva, domácností, domů a bytů, část 5. Národnost a mateřský jazyk
Český statistický úřad: Základní informace o vývoji obyvatelstva, domácností, domů a bytů, část 5. Národnost a mateřský jazyk
http://ec.europa.eu/public_opinion/archives/ebs/ebs_225_report_en.pdf
http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/tabx/CZ0000
Dokončení D8 bude zpožděno
Vnější příčiny úmrtí v ČR v letech 1994 až 2006 PDF
The History of Contact Lenses. Retrieved 3 March 2009.

Související články

Seznam hlav českého státu
Světové dědictví v Česku

Zpravodajství

Amparo Sanchéz nechala kus sebe i v České republice. Na albu Tucson-Habana Kráska, která letos navštívila i Českou republiku v rámci festivalu United Islands, se pyšní novým albem, plným španělských, kubánských i francouzských romantických rytmů.Letos v červnu vystoupila Amparo Sanchéz na festivalu United Islands, kde zanechala velice dobrý dojem. Zdánlivě nová tvář na poli hudby má bohaté zkušenosti, jelikož mezi roky 1997 až 2008 vystoupila na tisícovce koncertů [...]
Už padal v České republice první sníh!! Ano je to tak! Na Šumavě a Krušných horách ráno padal sníh s deštěm. Např. na autech se sníh držel. Sníh padal nad 1000m.n.m. Teplota se držela kolem 3-4°C. Pro zajímavost včera večer kolem 20:55hod. se teplota na Sněžce pohybovala jen na 0, 8°C. Kdy příjde ten skutečný sníh který se bud držet to se ...
Joe Cocker na podzim 2010 představí nové album i na dvou vystoupeních v České republice. Praha i Brno zahájily předprodej vstupenek !Vstupenky!Šestašedesátiletého zpěváka s nezaměnitelným chraplavým hlasem budou moci fanoušci vidět a slyšet 7. října v brněnské hale Rondo a 18. listopadu v pražské O2 aréně. Kromě starých osvědčených hitů se mohou těšit i na ukázky z Cockerova nejnovějšího studiového alba Hard Knocks.Během své více než čtyřicetileté kariéry získal Joe Cocker snad všechna ocenění, která si zpěvák může přát. Jeho [...]
Čeladná chystá nejsledovanější sportovní událost v České republice Další ročník významného golfového turnaje Czech Open 2010, který se uskuteční v krásné obci Čeladná na severovýchodě České republiky, se koná 18. – 22. 8. 2010 a přivítá i hvězdy světového golfu – hráče PGA European Tour. Kromě golfového turnaje, který je hlavním lákadlem čeladenského Prosper Golf Resortu, organizátoři nabídnou divákům i bohatý doprovodný program. Vystoupí zde [...]

Zpravodajství
Břišní tance: Orientální tajemno u vás doma! Tajemné, dávné, letící z dalekých orientálních zemí až k nám, do Evropy. Umění těla staré tisíce a tisíce let, jež zřejmě vždy fascinovala muže i ženy západního světa. Muže lákala klenutá ženská těla vlnící se v rytmu orientálních rytmů, ženy zase touha mužů sledujících tyto tajemné ženy. Jak to tedy je s orientálními (u nás spíše nazývanými ...
Břišní tance Také toužíš po krásném a plochém bříšku, ale pořád se k němu nemůžeš propracovat? Sklapovačky tě už nudí a potit se v posilovně tě nebaví? Vyzkoušej břišní tance, bříško se ti perfektně vytvaruje a ty budeš nadšená.