Emoce

Emoce (z lat. e-motio, pohnutí) jsou psychologické procesy, zahrnující subjektivní zážitky libosti a nelibosti, provázené fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání), motorickými pojevy (mimika, gestikulace), změnami pohotovosti a zaměřenosti. Hodnotí skutečnosti, události, situace a výsledky činností podle subjektivního stavu a vztahu k hodnocenému, vedou k zaujetí postoje k dané situaci. Vyvolávají a ovlivňují pak další psychologické procesy. Lze u nich zjišťovat přibližování či vzdalování, intenzitu a dobu trvání. Emoce jsou evolučně starší než rozumové jednání, a proto jsou jejich projevy silnější a obtížněji ovlivnitelné. Emoce se poměrně snadno přenášejí na ostatní (panika, pláč na pohřbech, neutišitelný smích apod.) Silné emoce mohou poškodit zdraví nebo dokonce přivodit smrt. Také dlouhodobé působení určité emoce může vést ke změnám zdravotního stavu.

Cit je poněkud užší pojem, kterým se označuje konkrétní pocitový zážitek.

Vlastnosti emocí

Funkce emocí

Původní smysl emocí je příprava jedince k adekvátní reakci na konkrétní zážitek. Kromě toho vedou emoce ke vštípení zážitku. Například strach má jedince připravit na nebezpečí a vtisknout danou situaci do paměti jako nebezpečnou. Emoce tak vedou k vymezení a hierarchizaci hodnot, vytvoření schopnosti seberegulace.

Emoční inteligence

Emoční inteligence je schopnost zvládat své emoce a vcítit se do emocí ostatních lidí. Zahrnuje pět základních složek:

Poslední dvě složky se někdy souhrnně označují jako sociální inteligence.

Rozdělení emocí podle intenzity a délky trvání

Rozdělení emocí podle charakteru

Emoce lze podle jejich evolučního stáří rozdělit na základní a vyšší. Základní emoce se vyskytují nejen u všech národností a kultur, ale z velké části i u vyšších živočichů. Související jednání a mimika jsou zčásti vrozené (smích, pláč). Přesné vymezení základních emocí se u různých autorů liší.

Základní emoce

emoce podnět reakce
strach nebezpečí útěk, únik
hněv překážka, nepřítel útok, agrese
radost zisk, úspěch uvolnění, úsměv
smutek ztráta hodnoty, neúspěch pláč, apatie
důvěra přátelství, přímé jednání spolehnutí se na druhého
znechucení nepříjemná věc nebo situace odstranění zdroje znechucení, únik
očekávání neznámá, nejistá situace orientace, získávání informací
překvapení nečekaná situace nástup další emoce podle situace (strach, radost, očekávání aj.)

Vyšší emoce

Citové vztahy

Kombinací určitých emocí se vytvářejí složitější vazby na ostatní jedince, které nazýváme citové vztahy. Jsou to především:

Tělesné pocity

Tělesné pocity nejsou emocemi, ale mají k nim úzký vztah - určitý tělesný pocit zpravidla vede k vyvolání některých emocí. Mezi hlavní tělesné pocity patří:

Související články

Reference

  1. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X. S. 138.  
  2. HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2000. ISBN 80-7178-303-X. S. 87.  
  3. VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 62.  
  4. NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6. S. 136.  
  5. NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6. S. 23.  
  6. NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6. S. 29-34.  
  7. NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6. S. 191-192.  
  8. NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha : Academia, 2000. ISBN 80-200-0763-6. S. 42.  
  9. VONDRÁČEK, Vladimír; HOLUB, František. Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Bratislava : Columbus, 1993. ISBN 80-7136-030-9. S. 62.  
  10. BENESCH, Hellmuth. Encyklopedický atlas psychologie. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2001. ISBN 80-7106-317-7. S. 223.  

Zpravodajství
díky, wikipedie! podporujeme stroke.cz podporujeme google.cz